Gruzie 2014
Stejně jako loni jsme vyrazili na Kavkaz do Gruzie. Se stejným plánem jít z Omala přes sedlo Acunta do Šatili a dále okolo Georgictindi přes sedlo Isirtgele přes Akieli do Džuty...
Loni nám to nevyšlo, protože jsme tam byli příliš brzy a v sedlech byla ještě spousta sněhu. Letos pro změnu už sníh zase přicházel :-D Nakonec jsme cestu museli zkrátit a vypadnout dřív, protože v půlce trasy Pétě začal slézat nehet na noze a na pohorky už to nebylo.
Letenky jsme kupovali na poslední chvíli a nejlevnější varianta byla nakonec se Student Agency do Mnichova, z Mnichova letecky do Tbilisi a zpátky z Tbilisi do Prahy.
1. den (18.9.): Nějak před půlnocí z Plzně busem do Mnichova.
2. den (19.9.): Omrknutí centra Mnichova a večer let do Tbilisi.
4. den (21.9.) (27km): Ráno se loučíme, platíme 20Euro a vyrážíme na cestu. Cestou poprchává. V Dartlu jsme kolem poledne, svačinu narušuje déšť. Zve nás na verandu jeden místní. Chvíli odpočíváme, chlapík vypadá trochu podnapile, oběd s díky odmítáme a posilněni hruškama co nám nabídl se vydáváme dál. Kousek za Češem u nás v dešti zastavuje auto. Je to Macho s kumpány. Prý jede za bratrem, tak nám krátí cestu. U Parsmy nás vysazují a sviští kamsi jinam. Macho nám ještě dává tip, že v Girevy má jeho kamarád guesthouse, že tam máme zajít. Je to kousek. Stále poprchává. Stan se mi stavět moc nechce, takže to vypadá na ten guesthouse :) Když přicházíme do Girevy, Macho nám jde naproti. Kde se vzal netušíme. Necháváme věci v guesthousu a jdeme s ním za jeho kumpány na večeři k pasákům. Sýr, chleba, chinkali, sucho, čača, teplo :-D Spím zase tvrdě :)
5. den (22.9.) (23km): Čaj, snídaně, cenu si nepamatuju, ale asi taky kolem 20Euro. Sprcha není, velitel zapoměl ohřát vodu, ale co už :) Vyrážíme k pohraničníkům pro razítko. Dělá se krásně. Vrcholky hor jsou zasněžené. Ptáme se pohraničníků, jestli je v Acunta sníh. Někdo říká, že po kolena, jinej zase po kotníky... Uvidíme. Péťe není dobře, něco na ní leze. Kolem poledne odpočíváme u zbytků vesnice Čontio a hledáme možnost přespání. Nakonec jdeme přece jen dál. Krásné údolí. Navečer potkáváme u potoka pohraničníky svačit. Tvrdí, že v Acunta je jen poprašek, že tam někdo asi dva dny zpátky prošel. Zapisují si nás. Stavíme kousek od nich u potoka stan, jdu pro vodu k potoku, čača s pohraničníkama :) Večeře. Pohraničnící odjíždějí na koních na základnu.
7. den (24.9.) (21km): Sedlo je v mlze, ale neprší. Ptáme se chlapíka, jestli se bude dát přejít. Jasně, tak nakládáme batohy a vyrážíme. Pastavec vede Peti koně a za ním se plouží druhý s batohy. Já vlaju za nima jen na lehko v softshellce s foťákem, camelbagem, jednou čokoládovou tyčinkou a pár bonpari. Už po prvních 100 výškových metrech jsem měl velkou ztrátu. Mohl jsem se rozloučit s tím, že bych je došel a mohl si vzít teplejší oblečení, kdyby bylo hůř. Začíná poprchávat. Péťu už vidím jen jako blechu v dáli. Z poprchávání se stávají krupky, fouká jako prase, přemýšlím, jestli ty stopy co vidím jsou psí, nebo vlčí. Jsem promočenej, krupky křupou pod botama a mlha houstne. Potkávám pastevce proti mě s koňma. Že prej Peťu nechal asi 200m od sedla s baťohama, že koně jsou mokrý. Za deset minut jsme prý v sedle a za půl hoďky jsme pak dole za sedlem v pohodě u potoka. Peníze mám, ale v batohu :) Takže spolu dojdem k Peťe. Chce o 50 Lari víc jak dole, je dost nepříjemnej a já vyčerpanej, takže nediskutujeme. 150,- Lari to spláchlo. Fouká jako kráva, sněží. Vydejchám si 5 minut, Peťa vyráží napřed. Do sedla jdeme další půlhodinu. Jsme tam kolem půl jedenácté. Nárazový vítr s náma lomcuje, nedá se pořádně nadechnout. Naprostá krize, vpřed není vidět cesta, mlha, zpět už je cesta taky zavátá. V okně kdy trochu polevil vítr se rychle fotíme. Brýle jsou k ničemu, nic nevidím. Vítr nepolevuje, panika neustupuje. Nakonec se rozhoupem a jdeme do neznáma. Občas se objeví náznak cesty. Propadáme se do návějí sněhu. Klobouk mi odnáší vítr. Dolů mimo sníh a vítr jdeme asi hodinu. Hledáme suché místo na stan, ale kde je plac, není voda. Na rozcestí se vydáváme na špatnou cestu směrem k Ardoti. Tam jsme byli loni. Uvědomujeme si to včas a stáčíme se směrem na správnou cestu do údolí vpravo směrem na Muco. Cesta nekonečná. Dole jsme kolem půl pátý. Konečně stan, voda a suché věci :) Peťa objevuje černý palec na noze :-/ Nevíme, jestli je to omrzlé, nebo otlačené. Utahaní jdeme spát.
9. den (26.9.): Vyrážíme do špitálu poptat co s černým palcem. Co postrádá vybavení dohání ochota personálu, ať už sester nebo doktorů. Nehet navrtán, dostáváme recept na antibiotika a nechtějí nic platit. Zajímavé :) Snažíme se přebookovat letenky. Levnější varianta je koupit úplně nové letenky z Kutaisi do polských Katovic. S pomocí Karla v čechách kupujeme nové letenky na úterý.
10. den (27.9.): Lelkujeme po Tbilisi.
11. den (28.9.): Výlet do Gory, Stalinova muzea... Hrozný. Kdybych věděl, jak ho tam vyzdvyhujou, tak bych tam asi nejel... A to jsem naštěstí nedokázal přečíst všechny plky.
12. den (29.9.): Cesta z Tbilisi do Kutaisi na letiště.
13. den (30.9.): Časně ráno jsme v Katovicích. Nechápu, proč se letiště jmenuje Katovice, když do Katovic jedeme busem asi hodinu... Pak už jen cesta do Havířova :)
Prakticky, až na dvě místa jsme nebloudili a krom jednoho pastevce na lidi v horách nedám dopustit :) Škoda jen toho zkrácení, ale kdoví, třeba se tam podíváme někdy do třetice ;-D Určitě bych se nebránil... A poprvé jsem viděl dudka na živo :)
Místa pojmenovávám podle ruských map, anglicky se zřejmě jmenují jinak, např. Shatili, Atsunta, Mutso, ...
Ruské mapy se dají stáhnout třeba z Maps for the world. Tisknout jsem si je nakonec nechal v Dragon Printu. Nabídli mi poloviční cenu oproti Copy General a nakonec to bylo ještě levnější. Tuším, že za 8 map 42x42cm jsem platil okolo 300,-. Jen spočítat velikost aby to sedělo s měřítkem mě stálo trochu počítání, aby to sedělo :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|