Strážovské vrchy + Lučanská Malá Fatra

Strážovské vrchy vyhrabala kdesi Péťa, protože jít jen Lučanskou Malou Fatru bylo málo, když jsme měli týden času :) Našla nějaký cestopis, pěkný fotky, tak jsme se tam vydali.

První den jsme se vlakem dostali do Bánovce, samozřejmě jak jinak než pozdě, jak jinak, než díky zpožděným vlakům. Do Uhrovského podhradí jsme se tedy už v sobotu nedostali. Přespali jsme tedy v Bánovcích v turistické ubytovně Kanada. Chtěli, tuším, 10 Euro za dvojlůžkový pokoj a 15 Euro za 3-lůžkový. Měli už jen 3-lůžkové :)

Druhý den ráno jsme v klidu vyrazili na autobus, který nás odvezl do Uhrovského podhradí. Tam jsme se vydali už pěšky na hrad Uhrovec. Odtud jsme pokračovali dál přes Knažinovské lúky dále na Rokoš. Minutku od Rokoše je pomník Štúra a Dubčeka, rodáků z nedaleké vesnice Uhrovec. Tam je vcelku slušný rozhled, takže jsme se dali do svačiny :) Z Rokoše jsme se vydali na sedlo Razdelie, dále na Velkou Homolu, odkud jsme videli pěkný plácek na stan poblíž nějakého baráku. Dle mapy, oblast zvaná Kuchyňa. Přes Černý vrch jsme nešli, cestu jsme si zkrátili cestou po pravé straně v sedle mezi Velkou Homolou a Černým vrchem. V chatě nikdo nebyl, takže jsme v klidu postavili stan. Na louce byl slabší pramen, ale bohatě nám stačil i na sprchu z PETky :) Cesta byla z kopce do kopce, zadne serpentýny, pěkně na hulváta na přímo. Dost vyčerpávající. Přibližně to bylo 21km.

Třetí den jsme vyrazili přes Kšinianskou polanu, sedlo pod Černým vrchem, po červené značce. Ta se nám v občasných polomech solidně ztrácela, ale nakonec jsme ji vždy našli. Přešli jsme Suchý vrch, Capárku, Polaň, Čiernu horu, až jsme se dostali nějak po druhé odpolední k chatě Homolce, kde jsme si dali v bufetu něco na zub a pivo .) Kopec Homolka připomíná Milešovku. Jen s tím rozdílem, že cesta na ní vede nejspíš přímá, jak je tu patrně zvykem, a ne serpentýnama jak je zvykem zase u nás :) Poté jsme začli opět stoupat, tentokrát na Vápeč. V jednom sedle se střetává červená s modrou, tam jsme nechali batohy a vyskočili na Vápeč jen na lehko. To bylo cca 30minut dle ukazatele. Z Vápeče jsme měli v plánu sejít do vsi Kopec, kde jsme chtěli někde postavit stan a druhý den pokračovat. Značení z Vápeče do Kopce je ale vážně mizérie. Značky přebarvené, hoooodně řídké, ale po menším bloudění jsme se nakonec chytili a našli směr. Péťa pak z domova našla, ža značky přebarvuje jakýsi majitel, který nemá rád turisty a na novém značení se pracuje. V Kopci jsme měli ukrutný štěstí, protože asi 10 minut po příchodu jel autobus do Zliechova, tkaže jsme si řekli, že si ušetříme patrně nudnou a náročnou cestu a svezem se. Na mapě Zliechova sice byla kreslená turistická ubytovna, ale místní tvrdili, že nefunguje, tak jsme si šli najít za vesnici potok a místo na stan.. a našli jsme :) Prudké stoupání a klesání kopců nás začíná hlodat a začínáme nabývat dojmu, že se sem už nevrátíme :) Přibližně to mohlo být 26km + ? km autobusem

Čtvrtý den jsme vyrazili ze Zliechova na Strážov. Tam byl parádní výhled. Potkali jsme tam po dlouhé době nějaké turisty. Tři chlapíky z Prievidze, tuším, kteří byli na výletě :) Ze Strážova jsme vyrazili dolů na Čičmany, které mají být známé díky své zajímavé lidové architektuře. Cesta dolů je nekonečná a náročná na otlaky na nohách ;) U piva jsme se domlouvali jak to uděláme, abysme nemuseli z Čičman pěšky do Fačkovského sedla. Možnost byla jet relativně častým busem do Fačkova a tam přesednout na bus jedoucí ze Žiliny do Prievidze přes Fačkovské sedlo. Nakonec se objevili oni tři chlapíci s tím, že tam mají auto a že nás někam hodí. Za což jim ještě jednou DĚKUJU :) Ten večer jsme usínali v klidu v chatě Energetik ve Fačkovském sedle. Jestli si dobře pamatuji, chtěli 15 Euro za osobu na noc. Pokoj měl svůj záchod a koupelnu.. no prostě luxus :) Sestup ze Strážova s batohem na zádech byl dost nepříjemný a nohy už začali dost protestovat, což se projevilo i na vůli pokračovat dál. Přibližně 12 km + ? km autem.

Pátý den jsme vyrazili na Kľak. Ten byl vidět snad odevšud. Jak předtím, tak potom :) Dále přes Skalky, Sedlo pod Úplazom, Sedlo pod Hlinickou Kýčerou, Hlinickou Kýčeru a dál až k utulni s vydatným pramenem. Útulna byla plná, takže jsme si postavili stan vedle druhé boudy, která byla zamčená. Potkali jsme se tam s dvěma klukama, co měli v plánu přejít/přejet na střídačku Karpaty až k Černému moři. Tak snad se jim to povede/povedlo :) Stoupání bylo sice také přímé, ale myslím, že shůdnější než ve Strážovských Vrších. Snad bych vyzdvyhl Hnlinickou Kyceru, pod kterou jsme nabrali vodu z pramene, protože ta dala docela dost zabrat. Přibližně 17km.

Šestý den jsme dorazili přes Hornou Lúku, Veterné, Vidlicu, Velkou Lúku na Križavu, kde jsme si dali ze zbytků zásob oběd. Potom jsme vyrazili přes Minčol až do Strečna. Sestup do Strečna byl vcelku pozvolný, ale nekonečný :) Až na poslední část, která má prudké úseky, ale i ty vedou po kamenité cestě, takře se to vcelku dá. Jaká to byla úleva se vyzout u piva z pohorek do sandálů,to nedokážu ani popsat :) Ty sestupy jsou vážně asi horší než výstupy .-) Odtamtud už vlakem do Havířova a bylo po všem :) Přibližně 24km.

Celkově jsme ušli cca 100km z toho Fatra měla cca 41km. K tomu jsme jeli busem z Kopce do Zliechova a autem z Čičman do Fačkovského sedla :) Usoudili jsme, že jsme tím o nic nepřišli. Časově nevím, ale kromě třetího dne jsme vyráželi kolem deváté a do cíle dorazili kolem šesté, sedmé.

Nic horšího jsem snad ještě nešel. Turistická mapa od VKÚ Hartmanec 1:50000 mi stejně jako ukazatele snad v celých Strážovských Vrších přišli úplně zmatené. To, že s bágkem na zádech půjdeme pomaleji, než je psáno, s tím bych se smířil. Ale jak jednou můžem jít rychleji než ukazatel a jednou pomaleji, to mi hlava nebere. Samozřejmě, kdyby šlo o minuty, tak ani neceknu. Ale když už se ztratí hodina, tak je něco pdoezřelého.

Strážovské vrchy byli asi zatím to nejhorší, co jsem šel. Turistická mapa od VKÚ Hartmanec 1:50000 4. vydání mi, stejně jako ukazatele snad v celých Strážovských Vrších, přišli úplně zmatené. To, že s bágkem na zádech půjdeme pomaleji, než je psáno, s tím bych se smířil. Ale jak jednou můžem jít rychleji než ukazatel a jednou pomaleji, to mi hlava nebere. Samozřejmě, kdyby šlo o minuty, tak ani neceknu. Ale když už se ztratí hodina, na dvou nebo tříhodinovém úseku, tak je něco pdoezřelého. Na to, jak jsou Stražovské vrchy "vysoké", čekal jsem něco mnohem snazšího. Z fotek jsem čekal travnaté kopce. Realita je taková, že je to z kopce do kopce, ale dost prudké a vysilující. Možná v tom hrála roli i "fyzička", ale todle bylo fakt docela drsný na mne :) Voda přímo po cestě nebyla, v mapě jo, ale muselo by se docela dost sejít. Převážná část cesty vede lesem, takže nějaký výhled si člověk musí pěkně vydřít. Fotky jsou matoucí, protože v lese se fotí mizerně, takže cesty krz něj patrně nikdo nefotí.

Abych to shrnul. Přechod Strážovských vrchů nedoporučím ani svému nepříteli. Jediné, co bych vyzdvyhl je Vápeč a Strážov. Na jednodenní výlety bych řekl dobré kopce s pěkným výhledem. Zbytek mne nijak neuchvátil. Hlavně od Rokoše jsem čekal daleko víc. Přímo z něj není vůbec vidět díky stromům. Snad ještě Čičmany, kvůli architektuře, ale to už jsem byl rád že sedím, takže nemůžu moc hodnotit :)

Lučanská Malá Fatra se mě líbila víc, lepší výhledy, více travnatých vrcholků.. prostě tak jak jsem si představoval Strážovské vrchy, taková byla Malá Fatra :) Kritické místo byla snad akorát Hlinická Kýčera s prudkým stoupáním, ale zase si myslím, že nebylo tak nekonečné. Voda se najde, ale člověk musí občas drobet sejít a hledat. Pramen pod Kýčerou dal drobet zabrat .) Myslím, že za týden se Malá Fatra dá přejít celá, jak Lučanská, tak Kriváňská. To bych si možná za nějaký čas dal .-) Ale asi budu muset přeci jen zapracovat na tý fyzičce .-)