Nízké Tatry 2012
Přidáno 31. srpna 2012, 17:57
Datum: 3. - 8. srpna 2012
Vzhledem k tomu, že padla dovolená v Albánii koncem srpna, tak jsme se na rychlo rozhoupali pro přechod Nízkých Tater, než odjedu zase do Rigy. Tentokrát poučeni z předchozího nezdaru, kdy jsme větší část druhé půlky vzdali, jsme se rozhodli pro přechod od východu (tj. z Telgártu) na západ (tj. do Donoval).
1. den: Noční vlak na Slovensko nakonec nevolíme. Než bysme se dostali do Telgártu, bylo by beztak před polednem a pak se ještě po cestě hned hrabošit x hodin na Andrejcovou...
Raději vyrážíme studenťákem z Plzně do Prahy a pak v 9:17 Košičanem do Popradu. Tři hodinky čekáme na bus u pivka a jídla. V 19:10 nastupujem do autobusu do Telgártu. Tam s námi vystupuje několik lidí a jeden pár se nás ujímá, jestli máme kde spát a že tu mají chalupu a za 5 Euro nás ve vlastním spacáku u sebe nechají. Super, nemusíme si tu nic hledat :) Chalupa Mika je pěkná, lepší, než jsem čekal. Tak nějak si představuju chalupu v horách. Necháme si doporučit hospu na něco malého k jídlu.
2. den: Ráno vycházíme kolem osmé. Dopoledne má být počasí ještě pěkné a kolem poledne mají přijít přeháňky a večer bouřky. Začínáme stoupat po červené, stezce hrdinů NSP (Národního
slovenského povstání). Je teplo, ale stoupání jde. Dolů by to bylo asi horší. Po východu z lesa vidíme spoustu borůvkářů. Na louce ztrácíme cestu, ale víme, že musíme dojít k silnici, která je vidět. Přijíždí asi ochranář a začíná nahánět borůvkáře. Hledáme a nacházíme pramen Zubrovice a doplňujeme vodu. Pokračujeme závěrečnou částí na Královu hoľu. Začínají se honit mraky. Dáváme si svačinu a pokračujeme před deštěm dál po hřebenu přes Strednou hoľu, Orlovou, kolem Bartkové do Ždiarského sedla. Míjíme seník a dohání nás déšť. Vytahujeme pláštěnky a přidáme do kroku na Andrejcovou a pak už hurá dolů do útulny. Ta nás mile překvapuje velikostí... a taky tím, že tu nikdo není. Je asi půl třetí odpoledne. Ubytováváme se dole. Přichází mladý pár a jdou do horního patra. Venku se vyčasí, tak vaříme večeři venku. Opět se zatahuje a chčije. Kolem sedmé přichází větší skupinka turistů a zabydlují se u nás dole. Usínám.
Celkově nastoupáno/sestoupeno: 1614m / 1085m
Doba včetně přestávek: 6h 35m
Délka trasy: 16,6 km
3. den: Kolem šestý nás budí přicházející zmoklá skupinka turistů? Bože, co to je? Odkud? :) Počasí se hrozně mění, chvíli svítí slunko, pak zase déšť. Vyrážíme kolem půl deváté. Honí se
mraky, občas mrholí, natahujeme pláštěnky. Dál po červené s hrdniny NSP do sedla Priehybka a na Velkou Vápenici. Jsme zvědaví na ten zdrcující výstup (jedna z věcí, které nás před lety odradili od pokračování v přechodu). Shora to vypadá zpočátku dobře, ale pak se sklon zvětší a práci dá i sestup :) Naštěstí neprší, tak balíme pláštěnky. V sedle Priehyba jsme kolem jedenácté, tlačíme svačinu a doplňujeme vodu. První stoupání na Kolesárovou je taky dost zdrcující. Odpočívám co pár metrů :) Pokračujeme přes Oravcovou, Zadnou hoľu a sedlo Homoľky. Cesta je dost děsná. Neprořezaná kleč, s báglem se jde špatně. Navíc časy na rozcestníkách absolutně nesedí. Kde je čas 45 minut jdeme hodinu a půl a tak podobně :( Je to dost psychicky náročný. Mám krizi, nejradši bych si sednul a seděl a nic nedělal. V sedle Homoľka jsme to před lety vzdali a sešli do Polomky. Hrozná cesta byla dalším důvodem, vzpomínky se začínají vracet. V sedle jsme v půl čtvrtý. Mraky se honí, občas jsou vidět blesky a nedaleko jsou slyšet hromy. Nad námi zatím neprší. Na Ramžu to má být hodinu a půl. Ale cesta lesem, plná popadaných stromů přes cestu, které tu už leží notnou řádku let (podle vyšlapaných cest přes ně), cestu prodlužují. Některé se nedají přelézt, tak se musí podlézt a s batohem nic moc. Nakonec se tím prodíráme něco přes tři hodiny. V posledním sedle před Ramžou se navíc dáváme po lesní cestě, což je špatně, ale značení samozřejmě není vidět. Po chvíli se vracíme a hledáme cestičku. Jsem plný nenávisti k tomu tajtrdlíkovi, který to značil, i k tomu, co psal na treking.cz, že značení v týhle části Nízkých Tater už je opraveno. Hovno. Konečně Ramža. Jsme tu po půl sedmý a opět sami. Koupel u pramene super. Přichází ještě 2 kluci s holkou a nakonec ještě jeden chlapík. Všech se ptáme jak jim sedí časy s cedulema. Nikomu, trochu nás to uklidňuje, že na tom nejsme třeba tak fyzicky mizerně :) V noci chlapík trochu chrápe, ale víc mi vadí myš v útulně, naštěstí jsem unavenej, tak víceméně spím.
Celkově nastoupáno/sestoupeno: 1588m / 1741m
Doba včetně přestávek: 10h 10m (jedna asi 45-ti minutová zastávka na svačinu)
Délka trasy: 22,1 km
4. den: Vyrážíme před devátou jak jinak než po červené přes Jánov grúň a Bacúšské sedlo. Značky chybí nebo jsme slepí. Cestou do Sedla za Lenivou se z lesní cesty dáváme po hodně
vyšlapané pěšině. Nakonec zjišťujeme, že jsme se škrábali kolem Končisté a přes další vrcholek na Čertovu svatbu. Scházíme do Čertovice kolem vleku. V čertovici si před jedenáctou dáváme polívku. Tentokrát bez piva, aby mi neztěžkli nohy. Péťa pivku neodolává :) Stoupání dál po červené podél sjezdovky je prudký, ale netrvá tak dlouho a začíná být pěkný rozhled. Škoda, že jsou Vysoké a Západní tatry v mracích. Je krásně, slunko pálí. Míjíme Lajštroch, ceduli Rovienky (podle mapy) nenacházíme. Klečí se tu jde úplně jinak, prosekaná cesta, můžeme vychutnávat vůni kleče :) Péťa má krizi, možná to pivko. Následuje Kumštové sedlo, Králička a pak už jen chata generála Milana Rastislava Štefánika. Jsme tu kolem třetí odpoledne. Časy na rozcestníkách držíme, nebo jsme rychlejší. Ubytování za 16Euro/os se snídaní. Teplá voda od 20:00 do 6:00. Ubytujeme se a zkusíme vodu, minule byla chvíli teplá hned po příchodu a nejen večer. Dnes je horká celou dobu, tak se vystřídáme a jdeme na pivo a večeři dolu do restaurace. Koukáme z okna, jak tam slunko krásně pálí, ale hrozně fouká vítr, tak se nám ven nechce :) Přichází chlapík z Ramžy, tak s ním pijem pivko a klábosíme. Po desáté večer si po domluvě se šéfem jde ustlat někam za chatu pod širák a my do tepla...
Celkově nastoupáno/sestoupeno: 1734m / 982m
Doba včetně přestávek: 6h 30m (jedna asi 45-ti minutová zastávka na polívku)
Délka trasy: 14,6 km
5. den: V osm na snídani a kolem půl devátý zpět na červenou a vzhůru do Krúpového sedla a na Ďumbier. Bohužel se na něm honí mraky a mlha a není nic vidět. Scházíme dolů a pokračujeme
přes Demänovské sedlo na chatu pod Chopkom. Lidí přibívá. Chata je nacpaná, ale dvě místečka se najdou, tak si dáváme zelňačku. Lanovka nefunguje, přesto je tu spousta lidí. Ale mají takovou zdravější barvu, červenou :) U Chopku se staví asi nová lanovka na jižní stranu, tak tu vrčí bagry a další stroje. Maso. Hafo lidí na Chopku, tak to vzdáváme a raději pokračujeme na Dereše. Výhled se lepší, i Ďumbier vylezl z mlhy. Vidíme konečně Královu hoľu. Zdá se hrozně daleko :) Postupujeme dál přes Sedlo Poľany. U zkratky kolem Poľany zahlídnu na vrchu kamzíka, ale mizí mi při změně objektivu :) Vyhoupneme se na vrchol a tam se to dělo. Skupinka čtyř kamzíků se tam ládovala travou. Chvíli jsme se usadili a sledovali je. Nenechali se námi moc rušit. Mohli od nás být tak 30 metrů. Nejluxusnější zážitek :o) Těžko se loučit, ale nakonec se musíme zvednout a jít dál. Západní a Vysoké Tatry jen lehce vystupují z oblaků. V Krížském sedle vidíme v kopci mezi Kotliskou a Skalkou další skupinku asi 6-ti nebo 7-mi kamzíků. Ty už jsou ale podstatně dál :) Přicházíme na Chabenec s jeho úžasným výhledem. Kdo neviděl neuvěří, ale odtud je výhled, za pěknýho počasí, něco parádního. Pak už jen kolem Malého Chabence a dolů po modré na chatu Ďurková. Anebo nazývaná taky jako Chata pod Chabencom. Jsme tu kolem půl šesté. Už je tu spousta lidí, někteří dost hluční. Přes velký počet lidí se střídáme u studánky na "koupel". Vidět tam moc není. Voda sice studená, ale osvěžující. Vaříme venku jako ostatní večeři. Teda jen polívku. Chatař se změnil, cena 5 Euro/os na půdě ve vlastním spacáku ne. Nabízí teplý guláš, s chutí baštíme dost velkou porci, i když se tak zpočátku nezdála :) Chatař nechává jíst lidi vlastní jídlo i vevnitř... změna :o) Jdeme brzy na kutě, zítra chceme dojít do Donoval a stihnout tam autobus kolem páté a pak v Ružomberoku noční vlak kolem 21. hodiny.
Celkově nastoupáno/sestoupeno: 1499m / 1597m
Doba včetně přestávek: 9h 30m (asi 30-ti minutová přestávka na polívku, asi 30-ti minutová přestávka u kamzíků)
Délka trasy: 18,9 km
6. den: Před osmou se sbíráme, venku balíme a vyrážíme po zelené zpět na hřeben s červenou značkou. Přes Ďurkovou, sedlo Zámostkej hole, Zámostskou hoľu, sedlo Latiborskej hole a
Latiborskou hoľu. Cestou míjíme/jsme míjeni dvěma kluky od Ostravy. Jeden má zvrtnutý kotník, tak jdou přibližně stejně rychle jako my. Mají v Donovalech auto, tak se domlouváme na odvozu do Ružomberoku, pokud se tam nějak stejně slezem. Na Latiborskej hoľi si dáváme svačinu. Výhled je pěkný, jeden z posledních vysokých... Sestup do sedla pod Skalkou, okolo Skalky na Košiarisko a na Veľkou Chochuľu, kde zase odpočíváme :) Nechce se nám z hor :) Za Malou Chochuľou vede cesta přes Prašivou klečí, ale pořád je to hračka oproti části mezi Andrejcovou a Ramžou :) Následuje dlouhý sestup lesem do Hiadeľského sedla. Jsme tu nějak před druhou. Po odpočinku obcházíme Kozí chrbát po žluté a na červenou se dostáváme v sedle Hadlanka. Mapa končí Hiadeľským sedlem a nevíme jak dlouho to bude trvat do Donoval, ale tuhle "zkratku" známe z minula. Pokračujeme kolem Hadliarky na Kečku. Vážně poslední pohled na hory a pak už jen lesem do Donoval. Mezi Poliankou a Donovali je ještě rozcestník Baník. Do Donoval už docházíme s klukama z Ostravska kolem čtvrt na šest. Hází nás na vlakáč v Ružomberoku, paráda. V místní putice si dáváme pizzu a pivko a čekáme na lehátkový vlak jedoucí přes Plzeň do Chebu. Luxus...
Celkově nastoupáno/sestoupeno: 1600m / 2245m
Doba včetně přestávek: 9h 30m
Délka trasy: 28,2 km
Celkově nastoupáno/sestoupeno: 8035m / 7650m
Celková délka trasy: 100,4 km
Jaký je závěr? Bylo to super, úžasný a luxusní... ale část z Telgártu do Čertovice jsem šel naposled. Vím, nikdy neříkej nikdy, ale pokud během tří nebo kolika let nedokázali s polomy a hlavně s hóóódně mizerným značením nic udělat, pak nevím, co bych tam hledal. Výhledy nikde moc nejsou, kvůli nekontrolovaný kleči. Jsem rád, že jsem tam byl a viděl to, ale už tam nepáchnu. Z Telgártu třeba na Královu hoľu a pak zpátky, nebo něco takovýho, ale přechod ani náhodou. Navíc ty uváděný časy jsou nereálný (jak mapa, tak rozcestníky), nejen pro mne. Takže osobně si znamenám NIKDY VÍCE. Ale zbytek byl jedním slovem bomba =)
