Gruzie 2014

Přidáno 30. března 2015, 12:32
Datum: 18. - 30. září 2014

Stejně jako loni jsme vyrazili na Kavkaz do Gruzie. Se stejným plánem jít z Omala přes sedlo Acunta do Šatili a dále okolo Georgictindi přes sedlo Isirtgele přes Akieli do Džuty...

Loni nám to nevyšlo, protože jsme tam byli příliš brzy a v sedlech byla ještě spousta sněhu. Letos pro změnu už sníh zase přicházel :-D Nakonec jsme cestu museli zkrátit a vypadnout dřív, protože v půlce trasy Pétě začal slézat nehet na noze a na pohorky už to nebylo.

Letenky jsme kupovali na poslední chvíli a nejlevnější varianta byla nakonec se Student Agency do Mnichova, z Mnichova letecky do Tbilisi a zpátky z Tbilisi do Prahy.

1. den (18.9.): Nějak před půlnocí z Plzně busem do Mnichova.

2. den (19.9.): Omrknutí centra Mnichova a večer let do Tbilisi.

3. den (20.9.): Nějak před třetí ráno už jsme na autobusáku ve Tbilisi a čekáme na odvoz nejlépe až do Alvani. Kolem osmé vyrážíme. Řidič nám před Alvani zjišťuje možnost odvozu do Omala. Čucháme nějakou zlodějinu, ale za zkoušku člověk nic nedá. S novým řidičem se domlouváme bez problému na ceně 100,- Lari. Čekáme ještě asi dvě hoďky jestli někdo nepřijede aby se k nám přidal. Nakonec doráží nějaký holanďan s malým baťůžkem v keckách a větrovce. Jede s námi :) Cestou ještě na benzince nabíráme asi 2l benzínu na vaření. V sedle není sníh, což je dobře, ale počásí se příliš netváří, poprchává. Po několika hodinách jízdy nám řidič v Omalu staví dole a nabízí ubytování. Asi dohazuje :) Ale chceme se podívat nahoru jestli je tam Macho, chlapík co jsme ho potkali loni. Nahoru už nás řidič vzít nechce, tak šlapem pěšky. V guesthousu sice Macho není, ale chlapík co to tam šéfuje se nás ujme a Macho že prý přijde. Dostáváme asi nejlepší pokoj s vlastní koupelnou a hajzlíkem. Luxus :) Říkáme si, že se necháme naposled rozmazlit a dáme si u něj večeři. Přichází Macho, večeře, víno, dlouhé přípitky, pohoda, spím jak zabitej :)

4. den (21.9.) (27km): Ráno se loučíme, platíme 20Euro a vyrážíme na cestu. Cestou poprchává. V Dartlu jsme kolem poledne, svačinu narušuje déšť. Zve nás na verandu jeden místní. Chvíli odpočíváme, chlapík vypadá trochu podnapile, oběd s díky odmítáme a posilněni hruškama co nám nabídl se vydáváme dál. Kousek za Češem u nás v dešti zastavuje auto. Je to Macho s kumpány. Prý jede za bratrem, tak nám krátí cestu. U Parsmy nás vysazují a sviští kamsi jinam. Macho nám ještě dává tip, že v Girevy má jeho kamarád guesthouse, že tam máme zajít. Je to kousek. Stále poprchává. Stan se mi stavět moc nechce, takže to vypadá na ten guesthouse :) Když přicházíme do Girevy, Macho nám jde naproti. Kde se vzal netušíme. Necháváme věci v guesthousu a jdeme s ním za jeho kumpány na večeři k pasákům. Sýr, chleba, chinkali, sucho, čača, teplo :-D Spím zase tvrdě :)

5. den (22.9.) (23km): Čaj, snídaně, cenu si nepamatuju, ale asi taky kolem 20Euro. Sprcha není, velitel zapoměl ohřát vodu, ale co už :) Vyrážíme k pohraničníkům pro razítko. Dělá se krásně. Vrcholky hor jsou zasněžené. Ptáme se pohraničníků, jestli je v Acunta sníh. Někdo říká, že po kolena, jinej zase po kotníky... Uvidíme. Péťe není dobře, něco na ní leze. Kolem poledne odpočíváme u zbytků vesnice Čontio a hledáme možnost přespání. Nakonec jdeme přece jen dál. Krásné údolí. Navečer potkáváme u potoka pohraničníky svačit. Tvrdí, že v Acunta je jen poprašek, že tam někdo asi dva dny zpátky prošel. Zapisují si nás. Stavíme kousek od nich u potoka stan, jdu pro vodu k potoku, čača s pohraničníkama :) Večeře. Pohraničnící odjíždějí na koních na základnu.

6. den (23.9.) (17km): Po snídani razíme. Cílem je někde těsně pod Acunta postavit stan. Je krásně, dostáváme hned lepší náladu. Při možnosti přejít potok po chatrném mostě jsme se nechali zlákat značkou a přešli. Kde se vzali, tu se vzali pohraničníci. Vrací nás zpět, a ukazují správnou cestu k Acunta. Popis z cestopisu co jsme našli na netu nekecal :) Prostě po mostě nepřecházet. Cesta odbočila o chvíli dřív a nebyla zpočátku moc prošlapaná, tak jsme ji napoprvé nepostřehli. Přicházíme k brodu s velkou cedulí Šatili vlevo :) Kousek je momentálně prázdná salaš. Nevíme, jestli dál podél potoka, nebo nahoru po pěšině. Jdeme po pěšině. Místo k přenocování nám nakonec ukazuje pastavec, který se vynořil v dáli a byl v cuku letu u nás. Jdeme k němu na čaj. Odvětrání žádný, takže jeho pastouška je hnedle vykouřená. Radši mrzneme venku s čajem v ruce :) Přichází němka s gruzíncem se stejným plánem zítra přejít sedlo. Peťa na tom není nejlíp, tak jdeme brzy spát. Na ráno máme slíbený dva koníky od pastevce. Jeden pro Peťu abysme se nemuseli vracet a Peťa to udejchala. Kašel se jí nezlepšuje. A druhý na batohy, aby tam na mne nemusela moc dlouho čekat :) Přece jen je to pěkný převýšení.

7. den (24.9.) (21km): Sedlo je v mlze, ale neprší. Ptáme se chlapíka, jestli se bude dát přejít. Jasně, tak nakládáme batohy a vyrážíme. Pastavec vede Peti koně a za ním se plouží druhý s batohy. Já vlaju za nima jen na lehko v softshellce s foťákem, camelbagem, jednou čokoládovou tyčinkou a pár bonpari. Už po prvních 100 výškových metrech jsem měl velkou ztrátu. Mohl jsem se rozloučit s tím, že bych je došel a mohl si vzít teplejší oblečení, kdyby bylo hůř. Začíná poprchávat. Péťu už vidím jen jako blechu v dáli. Z poprchávání se stávají krupky, fouká jako prase, přemýšlím, jestli ty stopy co vidím jsou psí, nebo vlčí. Jsem promočenej, krupky křupou pod botama a mlha houstne. Potkávám pastevce proti mě s koňma. Že prej Peťu nechal asi 200m od sedla s baťohama, že koně jsou mokrý. Za deset minut jsme prý v sedle a za půl hoďky jsme pak dole za sedlem v pohodě u potoka. Peníze mám, ale v batohu :) Takže spolu dojdem k Peťe. Chce o 50 Lari víc jak dole, je dost nepříjemnej a já vyčerpanej, takže nediskutujeme. 150,- Lari to spláchlo. Fouká jako kráva, sněží. Vydejchám si 5 minut, Peťa vyráží napřed. Do sedla jdeme další půlhodinu. Jsme tam kolem půl jedenácté. Nárazový vítr s náma lomcuje, nedá se pořádně nadechnout. Naprostá krize, vpřed není vidět cesta, mlha, zpět už je cesta taky zavátá. V okně kdy trochu polevil vítr se rychle fotíme. Brýle jsou k ničemu, nic nevidím. Vítr nepolevuje, panika neustupuje. Nakonec se rozhoupem a jdeme do neznáma. Občas se objeví náznak cesty. Propadáme se do návějí sněhu. Klobouk mi odnáší vítr. Dolů mimo sníh a vítr jdeme asi hodinu. Hledáme suché místo na stan, ale kde je plac, není voda. Na rozcestí se vydáváme na špatnou cestu směrem k Ardoti. Tam jsme byli loni. Uvědomujeme si to včas a stáčíme se směrem na správnou cestu do údolí vpravo směrem na Muco. Cesta nekonečná. Dole jsme kolem půl pátý. Konečně stan, voda a suché věci :) Peťa objevuje černý palec na noze :-/ Nevíme, jestli je to omrzlé, nebo otlačené. Utahaní jdeme spát.

8. den (25.9.): Ráno se v klidu balíme a vyrážíme směrem k Šatili. Domlouváme se, že cestu skončíme a pojedeme do Tbilisi. Peťa nemůže s tím palcem do pohorek. Muco se rekonstruuje, tak se nám nahoru moc šlapat nechtělo. Cestou potkáváme v protisměru několik tranzitů s turisty. S jedním z nich se domlouváme, že jede ještě dnes do Tbilisi, tak nás vyzvedne na zpáteční cestě v Šatili. V Šatili odpočíváme a čekáme na odvoz. Nakonec nás nabírá pár restaurátorů/architektů a hodí nás až do Tbilisi. Cestou nás ještě pozvali na bohatou večeři... V Tbilisi nás zavezli přímo před hostel, který jsme měli vyhlídnutý pro přespání před odletem. Hostel (Tbilisi Hostel) v pohodě, šefík mluví rusky a pěkně anglicky.

9. den (26.9.): Vyrážíme do špitálu poptat co s černým palcem. Co postrádá vybavení dohání ochota personálu, ať už sester nebo doktorů. Nehet navrtán, dostáváme recept na antibiotika a nechtějí nic platit. Zajímavé :) Snažíme se přebookovat letenky. Levnější varianta je koupit úplně nové letenky z Kutaisi do polských Katovic. S pomocí Karla v čechách kupujeme nové letenky na úterý.

10. den (27.9.): Lelkujeme po Tbilisi.

11. den (28.9.): Výlet do Gory, Stalinova muzea... Hrozný. Kdybych věděl, jak ho tam vyzdvyhujou, tak bych tam asi nejel... A to jsem naštěstí nedokázal přečíst všechny plky.

12. den (29.9.): Cesta z Tbilisi do Kutaisi na letiště.

13. den (30.9.): Časně ráno jsme v Katovicích. Nechápu, proč se letiště jmenuje Katovice, když do Katovic jedeme busem asi hodinu... Pak už jen cesta do Havířova :)

Prakticky, až na dvě místa jsme nebloudili a krom jednoho pastevce na lidi v horách nedám dopustit :) Škoda jen toho zkrácení, ale kdoví, třeba se tam podíváme někdy do třetice ;-D Určitě bych se nebránil... A poprvé jsem viděl dudka na živo :)

Místa pojmenovávám podle ruských map, anglicky se zřejmě jmenují jinak, např. Shatili, Atsunta, Mutso, ...

Ruské mapy se dají stáhnout třeba z Maps for the world. Tisknout jsem si je nakonec nechal v Dragon Printu. Nabídli mi poloviční cenu oproti Copy General a nakonec to bylo ještě levnější. Tuším, že za 8 map 42x42cm jsem platil okolo 300,-. Jen spočítat velikost aby to sedělo s měřítkem mě stálo trochu počítání, aby to sedělo :-)

Zásoby na cestu
Autobusák v Tbilisi
Cesta do Omala
Cesta do Omala za sedlem
Horní Omalo
Přidání vzkazu
* Tyto údaje je nutné vyplnit.