Maraton 2009

Svoje fotky nemam, nikdo nepřišel fandit a fotit, tak jen triko s číslem + fotky, co tam fotili organizátoři, ale kupovat si od nich předražené fotky nehodlam, takže jen v pidiprovedení.

Podle mapy někde mezi 5. a 6. kilometrem sem začal cítit na obou nohách dření v botech na vnitřní strane chodidla. Snazžil jsem se to zalepit náplastí, ale ta se hned sesunula. Pravá na tom byla podstatně hůř, ale asi jen silou vůle jsem to doběhnul.

Výsledný čas 4h45m jsem sice nečekal, ale když si vzpomenu na to peklo v botách po 30. kilometru, jsem i za to rád. Pak jsem si uvědomil, že na vině bylo patrně více sešněrované boty. Na webu psali, at si je každý pořádně zaváže. Tak jsem si je utáhl víc, ež obvykle. Vzhledem k tomu, že už jsem v těch botech uběhl 2x půlmaraton + celou přípravu na ně i na maraton bez jediného zrádného puchýře, tak si to jinak nedokážu vysvětlit, že vyskošili takhle brzy.

Fyzicky síly mi nechyběli, alespoň jsem neměl ten pocit, ale taky s mým želvým tempem... To mě docela překvapilo, protozže jsem před maratonem nebyl běhat víc jak 4x (od půlmaratonu - cca měsíc před). Křeče jsem po závodě neměl, nohy mne nebolely ani druhý den. Vlastně jen drobet jedno lýtko. To přisuzuju těm jontovým nápojům, co tam dávají na občerstvovacích stanicích. Ty se s tím něčím, co způsobuje tu bolest asi nějak slušně poperou .-)

A co jsem si odnesl? Že vůlí člověk překousne hodně. Taky to, že nemusím jak otrok poslouchat Škorpilovi rady z webu a držet se prostě věcí tak jak vyhovují mě (konkrétně zavazování bot, radši si je třikrát na trati zavážu, než běžet s puchýřema). Jsou sice míněny dobře a v lecčems poradí, ale... A hlavně jsem si odnesl to, že NA TO MÁM :)

A hydrokoloidní náplastě jsou na takový puchýře super. S nima jsem to přežil relativně v pohodě (konkrétně jsem měl Urgo).

	puchýř ještě ten den