Nízké Tatry '09

1. den: Vlakem do Ružomberoku, odtud busem do Donoval. Tam jsme byli kolem desate rano. Z Donoval pak už pěšky. Před Hiadelským sedlem je od oka docela pěkný kopec, ale dá se obejít zleva tuším po žluté. Čas je stejný, ale nechtěli jsme se moc vysilovat hned na začátku :) V Hiadelském sedle jsme si dali něco na oběd a vyrazili dál po červené přes Velkou Chochulu, Latiborskou Holu, Ďurkovou až na turistickou útulnu pod Chabancom. Cesta byla strašně dlouhá a moc neutíkala. Hlavně když člověk třeba z Velke Chohuly kouká na cestu a špekuluje, kde až je ta Ďurková :) Na útulnu jsme dorazili kolem sedmé večerní naprosto vyčerpaní. Kdyby jsme v ten moment nebylyna Ďurkové, tak už vytahuju stan a stanujem nelegálně, protože jsem byl už se silama v koncích. U chaty je studánka v jejímž okolí je přísný zákaz "šťať a srať" :) Přísný správce chaty nám přiřadil matraci mezi všema ostatníma. Sice mi byla krátká, skoro hned vedle mne někdo brutálně chrápal, takže spaní zrovna nic moc... Ale co by člověk za 2.5 Euro na osobu nechtěl.

2. den: Jako jedni z prvních jsme "vystřelili" dál po červené na Chabanec odkud je parádní rozhled, který jsme si užili, ještě vcelku plni sil.. aspoň dle možností :) Dále přes Polanu, Dereše, které jsou poseté šutru naskládanými na sebe.. zas ti turisti :) Odtud už jen kousek na Chopok, kde jsme si dali něco k snědku a pivko.. to zasyčelo :) Buhužel lidí jak psů a jediný záchod v permanentním obležení. Na Chopoku se dá přespat za 12,- Euro za osobu na noc včetně snídaně, nebo za 10,- bez snídaně. Pokračovali jsme dál pod Ďumbier. Z Krúpovo sedla jsme na Ďumbier ale nepokračovali a šli jsme rovnou dál na chatu generála M. R. Štefánika. Mě totiž přepadlo nutkání si najít místečko kam chodí i král sám.. Bohužel ta část od Chopoku téměř ke Štefánikově chatě tomu příliš nevyhovuje.. Natož když člověk neví ke už ta "zatracená chata bude" :) Nakonec všechno dobře dopadlo, já hnědý poplach nevyhlásil a v klidu jsme došli kolem páté hodiny na chatu. Ubytování za 12,- Euro/os. včetně snídaně. Dali jsme pivko a udělali si večeři. Teplá voda ve sprše tam teče (aspoň dle cedule) od 20:00 do 6:00). Péťa přišla s tím, že i před tou osmou teče taková vlažná, že se to dá.. Tak jsem to byl zkusit.. asi zrovna došla. Taková ledová voda.. ještě s úspornou sprchou, která vidá jen slabší čůrek.. Masakr.. radsi skočit do jezera, než tohle :) V pokoji s palandami pro 8 lidi nás bylo 6. A to spaní.. jé to byla slast .-D

3. den: Cesta do Čertovice byla snad nekonečná, občas nepříjemné stoupání a pak vcelku dlouhá cesta dolů. Na Čertovici jsme si dali zelňačku a halušky a pokračovali směrem na Ramžu. Poprvé jsme tam viděl živou zmiji.. Bohužel mám pomalý prsty a dost jsemspěchal, jak "utíkala", takže fotky rozmazaný, neměl jsem zaplý správný režim :( Cesta se dost zhoršila. Uschlé stromy, cesty rozježděné lesními stroji.. No.. ztratili jsme se.. Těsně před Ramžou jsme šli po vyjeté cestě a přehlédli jsme nenápadnou odbočku.. Míst ke ztracení bylo dost. Vykácením louky, kde nebyla jediná značka a člověk se musí spoléhat na pěšinu, která se občas rozdvojí.. Nic moc.. Ale Ramžu jsme nakonec našli. Útulna byla vcelku plná, tak jsme si vedle postavili stan. mírně z kopce, ale spát se tam dalo. U nedalekého pramene se dalo slušně "osprchovat".. Pro mne to bylo lepší jak na Štefánikově chatě. Tam si příště radši na tu teplou počkam .-)

4. den: Z Ramži pokračovala stejně mizerná cesta dál.. Nejvíc jsme se ten den těšili na "zdrcující výstup na Velkou Vapenicu" (dle slov jednoho spolucestujícího, se kterým jsme se setkávali v místě spaní každý den :) ) ze sedla Priehyba. Cesta nás deptala, puchýře a tak podobně až jsme se na Homolce domluvili, že to zařízneme a ze sedla Homolka sejdeme dolů do vesnice Polomka (rodiště prarodičů z matčiny strany) a pofrčíme domů. Jak řekli, tak udělali... cestou dolů jsme potkali Jeepa.. jeli z borůvek a že nás vemou. Super :) Sice jsem se vešel jen do kufru k báglům, ale co.. hlavně že šetřím nohy :) V polance jsme sedli na vlak, který přijel pár minut po našem příchodu a svezl nás do Brezna. Odtud busem do Banské Bystrici a pak už zase vlakem přes Štrečno, Žilinu až do Ťešína, kde jsme přesedli na osobák do Havířova.

Královu holu a Velkou Vapenicu si necháme na jindy :) Sice jsme nepřešli Nizké Tatry celé, ale vzhledem k tomu, že jsme vyrazili o 4 dny později, než jsem původně počítal, tak mi to časově docela bodlo. Původně jsem z toho důvodu (aby jsme neslezli dřív) chtěl radši přechod začít v Telgártu, protože v části s Chopokem bysme určitě neslezli, tam je to totiž parádní. Kralova Hola bude určitě taky super, ale ta cesta kdy člověk ztratí spoustu času tím, že hledá ztracenou značku, ta moc chuti do pokračování nedá. Neustálé přelézání padlých stromů s báglem vcelku rychle vysiluje a Velka Vapenica.. to by asi byl vrchol všecho :)

Ale jinak super a určitě se tam rád vrátím.. .-)