Rumunsko '07 (Fagaraš)

Vážil jsem se před odjezdem s báglem :o) 24kg měl batoh. Už ale nevím, jestli i s 3kg vody nebo bez :o) To už moc roli nehraje.

1. den: Cesta do Prahy, kde jsme se měli sejít s Markem a společně pokračovat do Braşova s přestupem v Budapešti. Vagón kam jsme se vešli všichni vcelku pohromadě měl klimatizaci vyřazenou z provozu. Oknům chyběla možnost otevření, takže docela provar. Hlavně, že nás učili, že klimatizace musí mít vysokou spolehlivost, když nejsou otevíratelné okna. Na německém vlaku to pro mne bylo překvapení, ale co se dalo dělat. Cestou se vlak vylidňoval, tak jsme se přesunuli do klimatizovaného vagónu. V Budapešti nám bohužel ujel vlak. Jel dřív, než měl. Maďaři, co by člověk chtěl :-/ Po noci strávené v hostelu nedaleko nádraží jsme si další vlak už ujet nenechali...

2. den: Vlak Budapešť - Braşov jel strašně pomalu. Asi kvůli teplu a kroucení kolejí. Bez klimatizace, s nedostatkem vody a rychlostí možná 40 km/h jsme se řítili ke svému cíli. V Braşově jsme byli něco po půlnoci (víc jak 3-hodinové zpoždění nikoho netankovalo). Vyměnili jsme pár eur aby jsme měli nějaké lei pro začátek. Trolejbus směrem na kemp tou dobou už nejel, takže jsme jeli taxikem. Kemp v Braşově byl jeden z lepších kde jsme stanovali. Teplá voda, na dámských záchodech bylo prý na výběr mezi klasickým a tureckým záchodem. Na pánských na výběr nebylo. Turecký ;)

3. den: Další den jsme v Braşově našli lepší směnárnu, vyměnili peníze a zlehka okoukli náměstí s tím, že si město pořádně prohlédneme před odjezdem do čech... Plánovanou prohlídku hradu Bran jsme nakonec zrušili a rozhodli se přemístit autobusem do Răşnova. Tam měla být nějaká pevnost vybudovaná německými rytíři. Byl tam i kemp, kde jsme chtěli přespat a další den vyrazit do vápencových hor a navečer se vrátit zase do kempu.. Cestou do Răşnova jsme potkali Niniho. Ten nám nám o Rumunsku něco povyprávěl. šli jsme s ním do hospy na oběd a pivko. Národní jídlo [mičy] jsme si dali všchni (něco jako čevapčiči). V kempu nám oznámili, že je málo vody a že poteče voda až od deseti večer. Na střídačku jsme se vyškrábali bez batohů na pevnost. První jsme šli my (Péťa, Marek a já), Koláč s Irčou hlídali batohy a pak jsme se vystřídali. V kempu turecké záchody teda neměli, to je pravda, ale jinak jim mohli směle konkurovat ;) Sprcha - trubka zahnutá, bez jakéhokoliv zakončení s jedním kohoutkem.. samořejmě jen se studenou vodou. Ale aspoň, že tak ;) Sprcha bodla ;-)

4. den: Ráno jsme usoudili, že nemá smysl se hnát do vápencových hor. Nestihli bysme se včas vrátit do kempu. Takže jsme se rozhodli se vydat rovnou přes Braşov do kempu Sămbăta na severu Făgăraşe. Do Braşova jsme chytili autobus. Pak už jsme se zase řítili závratnou rychlostí vlakem do města Ucea de Jos. Odtamtud jsme neměli tušení jak se dostat až do kempu. Takže jsme vyrazili pěšmo. Koláčovi a Irče, kteří se táhli za náma zastavil chlapík s pick-upem, kam jsme se nakonec vešli i my ;) Ten nás hodil až do Victorie. Stopování je jediná možnost, když nechce člověk pěšky ;) Nechtěl ani přispět na benzín, přitom si trochu zajel.. Jak řekl Marek: "Dobrá reklama na Rumunsko" :-) Druhou půlku cesty jsme už museli pěšmo, tam už aut moc nejelo. Jen holky vzala pak nějaká rodinka kus cesty, kterou jsme pak my šli hodinu... Nakonec jsme našli i kemp, v Complexul Turistic Sămbăta, kde stan byl za 50 lei a chatka za 30 lei :) Takže jsme 3 spali v chatce pro dva ;) Marek dostal černýho Petra a spal na zemi. Sprcha i záchod v nově upraveném stavení byly luxusní :) Zato k původním kdesi za naší chatkou, jak napovídal zápach, jsem se netroufal ani přiblížit ;)

5. den: Po značce červeného trojúhelníku jsme se vydali do hor.. Přes chatu Valea Sămbetei, kde jsme vylezli z lesa a viděli už konečně něco pořádnýho ;) Jelikož jsme se chystali po hřebeni na západ, nešli jsme do sedla Fereastra Mare, ale zkusili jsme si cestu zkrátit a jít po žlutém trojúhelníku do Fereastra Mici (cca 21xx m). Docela provar :) Hlavně poslední úsek do sedla se šel dost mizerně s batohama. štěrk a prach ujížděl.. no.. asi jsme času příliš neušetřili, no ;) šli jsme ještě pak dál, docházela nám voda, takže jsme se chtěli utábořit někde u vody nejlíp. V sedle nám nějací rumuni doporučili jezero Vestic Valea Rea hned pod nejvyšší horou Rumunska Moldoveanu. V sedle nad jezerem měla být i noclehárna, takže se to zdálo ideální. Čas ale běžel neúprosně, takže jsme chtěli nakonec kempovat někde blíž. Na mapě vypadalo slibně třetí sedlo. Plesa z obou stran, jedno z nich by mohlo mít schůdnou cestu.. Nemělo :) Takže jsme kolem deváté večer dorazili ke zmíněné noclehárně Portita Viştei. Samozřejmě už obsazené. K jezeru by to byla další téměř hodina cesty, takže jsme zaflekovali hned v sedle. Našli jsme si místečko pár metrů níž, kde to na první pohled foukalo méňe než přímo v sedle. Nakonec jsme dopadli tak, že Karlovo stan dostal od větru dobře zabrat. Dvě nosné laminátové tyče stanu se prohýbaly sem tam ve větru jak se jim zlíbilo. Ukotvení, neukotvení, ze stanu byla co chvíli placka s našema ksichtama obtisknutýma na plachtě :) Ale nic se neutrhlo a nakonec se to vzdycky relativně vrátilo do původního tvaru. Hlavně, že jsme to přežili ;-) Po nás přišli ještě další lidi se stany. Češi, poláci, rumuni.. :) Poláci přišli dokonce až k půlnoci a stan si stavěli hnedle u srázu, docela borci :)

6. den: Odcházeli jsme nečekaně předposlední :) Vyskočili na horu Viştea Mare, kde jsme se zase vysřídali u hlídání batohů a zaskočení na nejvyšší horu Rumunska Moldoveanu (2544 m). Pak dál západně po hřebeni přes 4 sedla k jezeru Podragu (2136 m). Tak se Koláč s Irčou ubytovali v hoské chatě a my tři jsme si postavili stan u jezera. S Markem jsme se skočili vykoupat na ostro v Podragu, docela mazec, hlavně ten první šok z ledové vody :) Ale pak se to dalo tu chvíli přežít ;) Následovalo zahřátí se dobrou slivovičkou ;)

7. den: Zase jsme se nevyhrabali před desátou.. Prasácky kreslená mapa se na nás opět podepsala. Vzali jsme to po modrém proužku. Dle mapy vcelku pohodová cesta.. Ta nakonec vedla přes 3 hřebeny, než jsme se dostali do sedla na dohled od noclehárny Portita Arpaşului. Jeden výstup byl obzvlášť vypečený. Štěrk a sajrajt, co ujížděl pod nohama. S baglem na zádech žádnej zázrak. Ale vylezli jsme to. Nakonec jsme se dostali k parádnímu jezeru Capra a sedla Saua Caprei s výhledem na Bălea Lac. Tam chtěli Irča s Koláčem přespat v chatě, takže jsme se rozdělili a my tři jsme se vrátili na druhou stranu sedla k jezeru Capra. Bălea Lac vypadala z našeho pohledu strašně. Mraky aut, lidí a ruchu obecně. Oproti tomu Capra, kde byly asi 2 stany s parádním výhledem na hory.. Irča beztak odmítla jít dál, takže to měl být náš poslední den v horách. Tak jsme si ho chtěli užít ;-) Voda teplejší jak v Podragu, ale po západu Slunka byla i tam vcelku zima :) Západ byl parádní.. stejně jako pak východ.. ;)

8. den: Mezi desátou a jedenáctou jsme měli rande-vous u jednoho baráku v Bălea Lac. Před jedenáctou jsme se tam všichni sešli. Ceausescuovo tunel se nám nechtělo riskovat projít pěšky, takže jsme se dali na stop. S tím, že bysme rádi k jezeru Vidraru jižně od Făgăraşe. Po pár hodinách snažení nás vzala tlupa chlapíků do tranzita. Vůbec si nás nevšímali, nerozuměli nám a my zase jim, ale u hráze Vidraru nás nakonec vypustili :o) Cestou po transfăgăraşské dálnici, jak té cestě říkají, byla hromada odpočívadel, kde se váleli lidi na dekách, mraky aut, každej druhej si tu cestu natáčel na kameru... U hráze jsme trochu procitli z té krásy hor.. všude hromada lidi, vyhlídka na hrázi nijak neupravovaná už asi pár let. Místní superman s mečem, nebo cože to vlastně bylo nás příliš nenadchnul. Nicméně našli jsme si místečko na stan u břehu jezera a okusili na vlastní kůži jeho vodu. Byla teplá, dalo se v ní docela dobře plavat :o) Ale upuštěný a příkrý břeh nebyl na vylézání z vody optimální..

9. den: Péťa si zase stěžovala, že jsem se na ní v noci zase lepil.. Taková lež :) Drákulovo hrad Poienari (pravý hrad, kde Vlad Tepes (Napichovač) skutečně žil) jsme z časových důvodů zavrhli také. Má tam vést 1400 příkrých schodů, což by nás stálo s výměnou na dvě skupinky tak 3-4 hodiny.. Po silnici jsme se dostali do první vesnice a našli jsme turistické informace. Slečna tam byla ochotná a šla nám osobně ukázat zastávku autobusu, kde nám s pomocí místních nasměrovali kam se máme vydat a přes co čim jet, abysme se dostali ten den ještě do Sibiu. To jsme měli ještě plán přespat v Sibiu a ráno brzy vyrazit do Braşova, podívat se po něm a kolem deváté večer vyrazit z Braşova domů.. Vydali jsme se tedy z této vesnice do Curtea de Argeş busem (Tranzitem ;) ), kde po hodince čekání (tušim, že ve 14:45?) jel druhý ze dvou autobusů denně do Rămnicu Vălcea. Tam jsme si dali pivko na posilněnou a vyrazili už klimatizovaným pořádným autobusem do Sibiu :) Tam jsme se domluvili, že už do Braşova nepojedem a další den si v klídku prohlédneme alespoň Sibiu a večer vyrazíme do Mediaşe a odtamtud už pojedem přes noc domů. V Sibiu měl být vybavený kemp.. místo toho se na tom místě nacházela super akce... CRAZY BIKE, kde největší borec byl asi ten, komu motorka řvala nejvíc :) Nebo se to aspoň tak jevilo. Výfuk snad žádná z těch motorek neměla :)) kolem desáté večer, kdy jsme se tam motali to Koláč s Irčou už nezvládli a šli si hledat hotel zpět do města. My jsme si tam našli místo vedle jiných stanů za plotem téhle akce, pořádně se nadlábli (padli zbytky zásob ;) ) a šli "chrnět". Kolem půlnoci motorky utichli a byla slyšet muzika.. nějaký kytáááry, u čehož mi už nedělalo velký problém si odpočinout ;)

10. den: Prohodil jsem se s Péťou, takže spala uprostřed ona.. a prej jsme se na ní lepili s Markem oba ;) Ale já se konečně vyspal docela slušně. Limitován jenom z jedný strany, to se to spalo ;) S Koláčem jsme se sešli před desátou u nádraží. Nic nesehnali a bloumali prý po městě :o) Ty se šli někam uklidit a my tři si šli prohlídnout město a nakoupit něco na cestu.. Sibiu je zajímavé město. Mě architektura sice moc nebere, ale líbilo se mi tam :o) Vlak do Mediaşe večer jel jak měl, takže nám ani vlak domů neujel :o)

11. den: Přestup v Budapešti se zdařil, měli jsme klimatizovaný vlak dokonce. Cesta zpátky do Prahy byla prostě pohádka proti tomu, co jsme prožili cestou tam ;)

Celkově vzato, Făgăraş byl parádní, počasí super. Slovama to nepopíšu, chce to vidět na vlastní oči ;) Na ty turecký záchody jsem teda připraven nebyl, ale nepoužil jsem je, ba co víc, ani jsem je neviděl.. radši :)

Dost mne ale překvapil bordel jakej tam kde je. V těch městech mě to teda zrovna nepřekvapilo, ale v horách ano. Konzervy v jezerech, PET láhve všude možně... Třeba u jezera Podragu udělali něco jako skládku. To jsem vážně neviděl. Lidi jsou vážně prasata... Ale pravdou je, že tam po nás jedna konzerva taky u Podragu někde zbyla. Ráno jsme ji totiž u stanu už neměli vedle zbylých odpadků. Asi jí sbalili osli co se přišli mezi stany podívat, jestli tam není něco k snědku.. čert ví.. Snad se i tohle tam časem zlepší. Jinak mapa Bel Alpin není moc přesná. Aspoň podle mne. Nebo mi 3 semestry orientačního běhu nic nedali? Hlavně vrstevnice jsou tam mizerně.

Na řetězy jsme nikde nenarazili, prý jsou na druhé nejvyšší hoře Negoiu, ale to už si nedovedu představit. Protože to, co jsem viděl v Tatrách za kopce, kde se táhly serpentýny, nebo byly řetězy, tak to jsme tam šli napřímo bez řetězů. Takže řetězy tam už musí bejt asi vážně masakr :o) Jinak můžu Făgăraş jenom doporučit, fakt paráda..

Odkazy:
TransFagarsaská dálnice na WikiPedii
Mapa Fagarase (včetně deníku a různých rad..)
Mapový server mapy.mk.cvut.cz (mapy Fagarase a dalších pohoří i jiných států hůř sehnatelných.. v dobrém rozlišení, ale na části..)

20.7. - Vyrážíme z…
	No4n9 Budapešť	hostel..
21.7.